Nepůvodní druhy – neobiota – jsou živé organismy, které žijí mimo areál svého přirozeného výskytu, nejsou součástí přirozených společenstev určitého regionu a dostali se do něj až s přispěním člověka. Nepůvodní druhy jsou také nazývány introdukované druhy a mohou to být jak živočichové, tak rostliny nebo mikroorganismy, zejména houby a bakterie. Některé z těchto geograficky nepůvodních druhů mohou mít nežádoucí účinky na původní druhy, biotopy či využití ekosystému. V takovém případě jsou označovány za invazní nebo též invazivní.

Od chvíle, kdy Zemi obývají živočichové a rostliny, začalo jejich šíření od jednoho území k druhému, a to díky migraci či pasivnímu transportu, např. vodou nebo větrem. Pokud jejich zástupci v novém prostředí našli vhodné podmínky pro další život, mohli se zde usídlit a přivést na svět nové populace. Například Evropa byla po každé době ledové částečně nově, resp. opětovně osídlována.

Člověk tuto migraci velmi uspíšil tím, že živočichy a rostliny zavlekl do nových lokalit záměrně, jako okrasné či užitkové druhy, nebo nezáměrně, např. prostřednictvím lodí nebo v podobě semen. Mnoho druhů se tak ze svých původních území dostalo až na velmi vzdálené kontinenty.

Druhy živočichů a rostlin, které byly dovezeny v době antiky nebo ve středověku, se nazývají archeobiota. Živočišné a rostlinné druhy, které byly dovezeny v novověku, se nazývají neobiota. Kdy přesně „novověk“ začíná, je věcí definice: Ve Spolkové republice Německo je např. jako oficiální začátek stanoven rok 1492.

Některé nepůvodní druhy nejsou vůbec nápadné, patří k obvyklé fauně a flóře, a nezpůsobují žádné škody. Příkladem je medúzka sladkovodní (Craspedacusta sowerbyii), Kachnička mandarinská (Aix galericulata), nebo lilek brambor (Solanum tuberosum).

Mnoho dalších nepůvodních druhů, které se ale masivně šíří, může potlačit druhy původní, přenášet nové nemoci, změnit celé ekosystémy a dokonce způsobit i značné hospodářské škody. Takovéto druhy jsou nazývány invazní neobiota. Většina z nich se do nových regionů, povodí řek nebo na kontinenty dostala teprve v novějších dobách, v návaznosti na industrializaci a globalizaci. Proces přenosu a etablování se invazních druhů se také nazývá biologická invaze.

Příklady invazních druhů v Německu/v České republice:

Evropské řeky jsou člověkem hojně a intenzivně využívány. Výstavba kanálů mezi říčními systémy, mezinárodní lodní doprava a globální obchod podporují zavlékání invazních vodních živočišných druhů, mimo jiné ryb, mlžů a korýšů z prostoru Černého moře ale také amerických sladkovodních raků.

Cesty introdukce jsou rozmanité:

• jako „černí pasažéři“ v nebo na lodích a člunech (voda v balastních nádržích, porost na lodním trupu a lodních šroubech),
• jako rybářská návnada,
• na „svobodu“ vypuštění exotičtí obyvatelé akvárií,
• záměrné vysazení do vodních toků (v očekávání hospodářského „užitku“)
• zavlečení vajíček, která přilnou na kůži vodních ptáků
• aktivní migrace proti proudu, unášení proudem
• aktivní migrace po zemi

Po poslední době ledové druhová společenství ve velkých řekách střední Evropy silně oslabila. Ve srovnání např. s rybí faunou severní Ameriky a oblastí, kterých se pokrytí ledem netýkalo, je tomu tak i nadále. Mnohá vodstva musela být nejdříve znovu osídlena, přičemž ryby a létající hmyz byli první. Méně mobilní bezobratlí živočichové přišli až později, proto již nebylo dosaženo původního bohatství druhů, např. co se týká korýšů (Thienemann 1950).

THIENEMANN, A. (1950): Verbreitungsgeschichte der Süßwassertierwelt Europas. Die Binnengewässer 18, 809 S., Stuttgart.

Většina říčních ekosystémů v hustě osídlené Evropě je dále silně ovlivněna působením člověka. K faktorům, které ztěžují životní podmínky mnoha vodních organismů, a tím dále snižují biodiverzitu, patří mj.

• zatížení v podobě vnosů rostlinných živin (hnojiv) a jiných škodlivých látek (např. z odpadních vod),
• zvyšování teploty vody prostřednictvím výroby elektrické energie a tepla nebo přiváděním chladicí vody,
• snížení průchodnosti vodstev díky stavbám vodních elektráren nebo zdymadel,
• strukturální oslabení (homogenizace) vodstev a v nich se nacházejících biotopů díky splavňování řek a realizaci protipovodňových opatření.

Biodiverzitu řek rovněž negativně ovlivňují extrémní události jako stoletá voda nebo období sucha, jako např. povodně v letech 2002 a 2013 nebo roky 2003 a 2019, kdy byly v Labi naměřeny letní teplotní rekordy, či ekologické katastrofy, jako např. požár chemické továrny Sandoz-Chemiewerke roku 1986 v Basel am Rhein. Po takovýchto zátěžových událostech se říční ekosystémy musí opět dlouhou dobu vzpamatovávat.

Mnoho invazních nepůvodních druhů je obzvláště odolných a tím jsou schopny osídlit poškozené vodní systémy nebo extrémní biotopy. Díky tomu by bylo možné argumentovat, že ti četní nově introdukovaní mlži, korýši apod. obohacují biologickou rozmanitost. Ve skutečnosti však některé z nepůvodních druhů mají velký podíl na vymizení našich původních druhů, protože invazní neobiota většinou vykazují větší konkurenceschopnost a mohou původní živočichy připravovat o zdroje potravy nebo obsazovat jejich stávající biotopy. Tím, že se rychle množí, se invazní druhy často rychle vyskytují v hojném počtu a vypuzují tak ostatní druhy z jejich dosavadních míst výskytu tak dlouho, dokud tyto zcela nevymizí. Člověk tím, že uměle přetváří koryta a břehy řek tak, aby byly vhodné pro říční plavbu a realizaci protipovodňových opatření, dokonce buduje ideální biotopy pro introdukované druhy, zatímco vypuzeným původním druhům vhodná útočiště díky tomu chybí.

Invazní nepůvodní druhy se vyskytují nejen ve střední Evropě. Stejně jako zde, tak i na celém světě docházelo a dochází k nevědomé i vědomé introdukci geograficky nepůvodních druhů, které způsobují zčásti i velké ekologické a ekonomické škody. Zejména ostrovy, které často vykazují obzvlášť velké množství endemických druhů, bývají velmi silně postiženy usazováním se invazních druhů, a proto se na některých místech zavádějí velmi přísná opatření, která mají zabránit šíření dalších invazních druhů (např. na Novém Zélandu).

Když už se zástupci invazních nepůvodních druhů někde jednou usídlili, je prakticky nemožné je opět vyhubit. Efektivní management může mimo jiné spočívat v tom, že invaze bude včas odhalena a pokud možno omezena a stejně tak je nutné zachovat, resp. zřizovat, vhodná útočiště pro původní druhy. Prostřednictvím renaturací a ochrany přírodě blízkých říčních systémů zůstanou zachovány biotopy původních druhů, čímž se budou invazní nepůvodní druhy šířit méně explozivně a jejich negativní dopady tím budou moci být omezeny. V tomto případě je přeshraniční spolupráce velmi důležitá, protože řeky a v nich žijící živočichové neznají hranice. Za tímto účelem musí být nastoleny nové strategie a metody řešení.

Co můžeme udělat my?

Je prakticky nemožné zbavit se invazní neobioty pokud je již na území etablovaná. Na druhou stranu pro úspěšný management těchto druhů je dobré rozeznat invazi na jejím počátku a omezit další šíření všemi dostupnými způsoby. V tomto případě může velmi pomoci vytváření nových či udržování již existujících útočišť pro původní druhy organismů. Obnova říčních koryt a okolí, stejně jako ochrana vhodných přirozených habitatů původních druhů může zpomalit šíření nepůvodních druhů, které jsou tím pádem vystaveny větší kompetici o potravu, úkryty apod. a tak je jejich negativní působení zmírňováno. Vzhledem k vytváření nových strategií v „boji“ proti invazním druhům a jejich následnému řešení je přeshraniční spolupráce rovněž velmi důležitá, neboť kupříkladu řeky ani organismy v nich žijící nedbají hranic. Projekt MoBI-aqua tak chce přispět právě v tomto bodě.

I Vy může pomoci:

• Nevypouštějte nepůvodní druhy organismů do volné přírody: exotické akvarijní a rybniční druhy nepatří do našich vod!
• Zabraňte přenosu: čistěte své rybářské vybavení, kýble, rybářskou brodící obuv než se přesunete na další vodní plochu.
• Očistěte loď než se přesunete na jinou vodní plochu.
• Naučte se poznávat nepůvodní druhy, rozlišit je od původních a dejte o jejich výskytu vědět např. pomocí MoBI-aqua mobilní aplikace.
• V některých zemích je podle EU nařízení zakázáno po ulovení vrátit nepůvodního druhu zpět na lokalitu s nutností jeho odstranění. Nicméně pokud máte nějaké pochybnosti, zákony na welfare zvířat a zákon o rybářství jsou často nadřazeny těmto EU nařízením – vždy dbejte na místní nařízení a zákony.
• Úlovky nebo nález živého jedince nepůvodního invazního druhu nesmí být odnesen či zabit bez platné rybářské povolenky k lovu. Například ulovení hlaváči mohou být použiti pro přípravu chutné rybí polévky – recept v záložce „ke stažení“.
• V neposlední řadě, každý může přispět k ochraně habitatů a biodiverzity a snížení negativního vlivu změny klimatu: Spočítejte si svou ekologickou stopu…